Estránky o mě a zvířatech!

                               Před ježděním a po ježdění vyškrábeme kopyta kopytním háčkem. Přitom kontrolujeme, zdali v kopytech neuvízl kámen nebo jiný ostrý předmět. Pravidelnou kontrolou předcházíme nepříjemné tvorbě zánětů kopytní škáry. Při čištění kopyt se postavíme vedle koně a poklepáním na určitou nohu mu dáme najevo, že chceme aby ji zvedl. Zhruba jednou týdně věnujeme kopytům zvýšenou péči. Ošetříme je tak, že rýžovým kartáčem a vodou vydrhneme celá kopyta kromě citlivých korunek. Pomocí štětečku natřeme kopyta kopytním olejem. Tento olej chrání kopyta před vysycháním.

                                                    KOPYTO

                                 U kopyt rozlišujeme následující části:

Z pohledu ze strany: korunkový okraj, což je horní část kopyta ihned pod osrstěnou částí končetiny, kopytní stěnu, která je přímo pod korunkovým okrajem, a nosný okraj, který je v kontaktu se zemí.

Z pohledu zespodu: kopytní patky, dále střední a vnější kopytní rýhy, které společně tvoří střelku, tlumí nárazy a zabraňují uklouznutí koně, kopytní rohovinu, nosný okraj, a bílou čáru, která je dobře vidět u koně s čerstvě ostrouhanými kopyty. Bílá čára se nachází podél nosného okraje a do toho místa se vtloukají podkováky pro připevnění podkovy.

                                                      OZUBY

                      Ozuby jsou kovové hroty, které se mohou zašroubovat do podkovy. Kůň, který má v podkovákách ozuby, nemůže tak snadno uklouznout na mokrém a kluzkém povrchu.

                                                 PODKOVÁNÍ

                       Pro podkování koně potřebujeme podkovy, kovářské hřebíky podkováky, speciální nářadí a dobrého podkováře. Nejprve se musí uvolnit podkováky a stará podkova se musí sejmout. Následně se kopyto zkrátí, vystrouhá a upraví. Podkova se musí upravit tak, aby přesně dosedla na kopyto koně. Pro tuto úpravu se podkova musírozžhavit a na kovadlině správně vytvarovat. Aby podkovář mohl podkovu dobře upevnit, potřebuje k tomu 6-8 podkováků. Tyto podkováky se musí kladivem zakovat do kopytní rohoviny přesně v místě bílé čáry. Pokud by se podkovák zakoval hlouběji, mohl by proniknout do "živé" části kopyta, což by mělo za následek silné kulhání koně. Pokud je však podkovák zakován před bílou čarou, podkova špatně drží a kůň ji může lehce ztratit. Špičky podkováků se musí po zakování opět objevit asi 2,5 cm nad nosným okrajem kopyta. Tyto vyčnívající špičky se až na malý kousíček uštípne a zbylé kousíčky se zahnou a zamáčknou do kopytní stěny.

Na obrázku vpravo je jednoduchý typ kopytního háčku.